Dnes je 11.10.2024
svátek má Andrej

Památky a zajímavosti

Obec Horky nad Jizerou, ležící severně od Benátek nad Jizerou s impozantní siluetou renesančně - barokního zámku a kostela sv. Mikuláše, ale k vidění je toho mnohem víc.

Zámek

Zámek Horky nad Jizerou

Budova zámku stojí na místě starodávné dřevěné tvrze, která střežila významný brod přes Jizeru. Kolem tvrze vznikla osada, která od roku 1346 nesla název Horka. Tvrz byla dominantou horeckého (dříve brodeckého) panství.

Držitelů panství byla celá řada, nejvýznamnějším mezníkem byla doba pobělohorská, kdy bylo panství zkonfiskováno Kaplířům ze Sulevic pro jejich účast v protihabsburské vzpouře. Prodáno bylo pánům z Klarsteina, šlechticům ze Saské Lužice, kteří zde vládli přes sto let. Poslední z nich, hrabě František Mikuláš Hartmann z Klarsteina, nechal postavit kostel sv. Mikuláše na místě někdejšího dřevěného kostelíka.

Stranou zájmu hraběte Hartmanna nezůstal ani zámek. Z původního renesančního zámečku zůstala jen čtyřboká kamenná věž. Přestavěno bylo celé severojižní křídlo a nově vystavěno křídlo západní. Barokní přestavbou tak vzniklo výstavní sídlo, které od té doby svůj vnější vzhled výrazně neměnilo.

Mezi majiteli byla celá řada významných osobností, např. nejvyšší maršál Království českého, rytíř řádu Malta, přednosta Královské společnosti nauk v Čechách a další. Díky pozemkové reformě a dalším okolnostem zámek, horecký velkostatek a polnosti přešly v roce 1933 z vlastnictví hraběte Josefa Nostitz-Rieneck do majetku Josefa Hégra, ředitele pražské exportní společnosti. Zlom nastal za druhé světové války, kdy zámek užívala německá armáda, poté Rudá armáda a po jejím odchodu byl zámek rodině Hégrů vyvlastněn. Od té doby byla na zámku zřízena zemědělská škola (1951). K navrácení majetku rodině Hégrů došlo v roce 1995. Zámek a další přidružené stavby jsou však i nadále užívány Středním odborným učilištěm ve vlastnictví Středočeského kraje.

Kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše

První zpráva o kostele nad brodem přes Jizeru pochází z roku 1357. Kostel však již tehdy stával na horeckém břehu Jizery a dá se předpokládat, že zprvu dřevěná stavba byla farním kostelem pro blízké okolí. Vyvýšené místo nad řekou skýtalo vhodnou polohu pro obě dominanty - tvrz a kostel, v jejichž blízkosti se postupně rozrůstala po obou stranách Jizery poddanská ves. Až do 18. století však o nich nemáme podrobné zprávy.

Současný kostel sv. Mikuláše v Horkách nad Jizerou je výsledkem velkolepého záměru, podle něhož byla mezi lety 1723 - 1738 provedena na původním místě, s využitím některých zachovalých, starších částí staveb, prakticky nová stavba zámku a kostela. Stavbu v letech 1723 - 1725 prováděl mladoboleslavský stavitel italského původu Mikuláš Rossi. Samotná obdélná jednolodní stavba v čele s hranolovou dvoupatrovou věží zakončenou barokní cibulí působí majestátně. Presbytář je dvouboký, na jihu s přístavkem sakristie v přízemí a oratoří v patře. Západní průčelí je členěno pilastry se středním velkým oknem. Loď se zděnou kruchtou je zaklenuta dvěma poli hladké křížové klenby, presbytář valenou klenbou. Interiér měl výzdobu převážně barokní se sochami sv. Šebestiána a sv. Mikuláše v nikách po straně a reliéfy z dílny Matyáše Brauna, předního vrcholně barokního sochaře. Ze zachovalé smlouvy se dozvídáme celkový náklad stavby 10 357 zl.

HUGO COMES de NOSTITZ-REINECK
DUCTOR EQUITUI 1,
DUOS VOCANT UHLANOS XIII.
NATUS EST DIE 13. APRILIS 1887,
MORTEM PRO PATRIA OCCUBUIT
DIE 31. AUGUSTI 1916,
KORYTNICAE IN WOLHYNIA.
R.I.P. SURSUM CORDA

Kolem kostela se nacházel v letech minulých starý hřbitov. Jedním z pietních míst jsou pozůstatky náhrobku s nápisem

A barokní přízemní objekt - kostnice , který je vnější západní stěnou vsazen do původní hřbitovní zdi. Kostnice je čtvercového půdorysu s nízkou stanovou střechou krytou bobrovkami. U západní stěny ve vnitřním prostoru je provedena mladší kamenná vestavba tzv. „božího hrobu“. Kostel sv. Mikuláše společně s objektem kostnice a okolní bývalé pohřebiště je v současnosti, jako součást areálu kostela sv. Mikuláše, zapsán do Státního seznamu nemovitých kulturních památek.

Farní kaple Narození Páně

Farní kaple Narození Páně

se nachází u paty schodiště vedoucího k zámku a kostelu sv. Mikuláše. Jedná se o pozdně barokní kapli, která byla v roce 1762 postavena díky úsilí zdejšího faráře František Rüppela. Kaple má dispozičně charakter románské rotundy s apsidou. Vršek věžičky je ozdoben korunou.

Traduje se, že farář František Rüppel usiloval o výstavbu této kaple údajně proto, že nechtěl chodit každý den do schodů od fary ke kostelu. Fara se nacházela pod zámeckým vrchem. V interiéru najdeme oltářní obraz Narození Páně z 1. poloviny 19. století, jehož autorem je J.F.Leubner.

Socha sv. Jana Nepomuckého

...STOJÍ ZA VIDĚNÍ

Socha sv. Jana Nepomuckého stojí na hlavní spojnici mezi Horkami nad Jizerou a Hrušovem. Umístění díla skýtá při dobré viditelnosti úžasné výhledy na Vrátenskou horu a Kokořínsko. Barokní socha je osazena na jednoduchém hranolovém podstavci s kazetou s nápisem na čelní a zadní straně. Zachycuje postavu světce, který se sklání k andílkovi s křížem. Je datována k roku 1751, autor neznámý.

Žitavská Svatojakubská cesta

Žitavská Svatojakubská cesta

Horky nad Jizerou leží na jedné z těchto tras: Görlitz - Praha

V posledních třiceti letech začíná poutnictví opět ožívat. Lidé se dobrovolně vzdávají svého komfortu a několik týdnů putují pěšky, na kole, na koni nebo jinak, po obnovených poutních stezkách. Jejich motivy už nejsou zdaleka pouze náboženské, jak tomu bývalo, přesto v tomto putování je zakotveno jisté duchovno.

Nejznámější evropskou poutní stezkou je Svatojakubská cesta, Camino de Santiago, jejíž trasy se dnes větví po celém evropském kontinentu. Každý rok eviduje Poutnická kancelář v Santiagu de Compostela přibližně 200 000 poutníků. Ve své podstatě Svatojakubská cesta nemá začátek, lze putovat odkudkoliv.

Během středověku se vytvořil určitý systém cest, který protkal celou Evropu. Tyto trasy se postupně formují až vyústí v Santiagu. Velká část z nich se sbíhá ve španělském městečku Puente la Reina, kde se napojují na francouzskou trasu. Podél cest brzy začaly vznikat nové osady, špitály, ubytovny, mosty, kláštery a kostely, často zasvěcené sv. Jakubovi.

Žitavská Svatojakubská cesta, která vede z polského Gniezna přes Görlitz na německo-polských hranicích do Prahy, je nejstarší Svatojakubskou cestou u nás. Český úsek této trasy Hrádek nad Nisou – Praha měří 147 km. Byla vyznačena v květnu 2008 a vychází ze staré poutní a obchodní trasy, po které měl v roce 995 český biskup Vojtěch přinést křesťanství do Polska.

Horky nad Jizerou na této poutní trase leží a občas zavítá do obce poutník vyhledávajíc krátký odpočinek. Jako upomínku pro poutníky procházející přes katastr obce, nechala obec vytvořit poutní razítko.

Pro zajímavost uvádíme podrobnější trasu v sedmi etapách z Görlitz do Prahy

Žitavská jižní část Svatojakubské cesty je pro přehlednost rozfázována do sedmi etap, které je poutní schopen překonat bez výraznějších obtíží. Poutník si samozřejmě může naplánovat trasu dle svého.

  • 1. etapa: Görlitz - Hirschfelde
    28 km trasa, převážně na zpevněných cestách, překrásná nivní krajina v údolí Nisy.
    Obce: Görlitz, Hagenwerder, Ostritz, St. Marienthal, Rosenthal, Hirschfelde
  • 2. etapa: Hirschfelde – Chrastava
    30 km dlouhá, mírná trasa, převážně na zpevněných cestách podél Nisy.
    Obce: Zittau, Hartau, Hrádek nad Nisou, Grabštejn, Václavice, Bílý Kostel nad Nisou, Chrastava
  • 3. etapa: Chrastava – Český Dub
    26 km dlouhá, překrásná trasa Kryštofovým Údolím, výstup na Ještědský hřeben.
    Obce: Kryštofovo Údolí, Křižany, Světlá pod Ještědem, Horka, Starý Dub, Český Dub
  • 4. etapa: Český Dub – Mnichovo Hradiště
    22 km dlouhá etapa, převážně na asfaltových silnicích, téměř žádný provoz, lehký výstup a sestup při překročení údolí Jizery.
    Obce: Letařovice, Trávníček, Sedlíšťka, Kobyly, Drahotice, Sezemice, Chocnějovice, Mohelnice nad Jizerou, Hradec, vrch Kačov, Mnichovo Hradiště
  • 5. etapa: Mnichovo Hradiště – Mladá Boleslav
    22 km dlouhá idylická trasa podél Jizery.
    Obce: Klášter Hradiště nad Jizerou, Branka, Ptýrov, Nová Ves u Bakova, Malá Bělá, Bakov nad Jizerou, Podhradí, zřícenina hradu Zvířetice, Josefův Důl, Michalovice, Mladá Boleslav.
  • 6. etapa: Mladá Boleslav – Stará Boleslav
    35 km, nejdelší etapa na klidné turistické cestě podél Jizery.
    Obce: Vinec, Krnsko, Zámostí, Podhrušov, Horky nad Jizerou, Zdětín, zřícenina hradu Dražice, Benátky nad Jizerou, Kačov, Předměřice nad Jizerou, Sojovice, poustevna Sv. Václava a Stará Boleslav
  • 7. etapa: Stará Boleslav – Praha
    30 km převážně na silnicích, výstup na Pražský hrad.
    Obce: Zápy, Dřevčice, Jenštejn, Vinoř, Kbely, Praha

Přírodní památka Stará Jizera

Jedná se o přírodní památku, maloplošné chráněné území (od r.1987 - chráněný přírodní výtvor).

Území leží v úseku nivy Jizery mezi obcemi Horky nad Jizerou a Dražice. Je to jeden z posledních nivních přírodních ekosystémů na řece Jizeře. Vžil se název V Luhu.

  • V nivě Jizery jsou zachována dvě slepá ramena Jizery (tůně). Větší tůně - Stará Jizera - má tvar podkovy. Hladina v tůni dosahuje 0,5-1m. Na dně tůně je bahenní sediment. Probíhá zde proces zarůstání.
  • Druhá tůně - Měsíc - leží na vnější straně pod silnicí. Vodní hladina v této tůni je 0,5m. V některých obdobích je tůň zarostlá lakušníkem, orůžkatcem, vodním morem a hvězdošem. Na hladinu vyčnívá například chaluha, šťovík, bahnička, pryskyřník, svízel …. Typický je porost rákosu a vysokých ostřic, orobince a kosatce.

Obě ramena jsou přírodní, zavodňována vysokou spodní vodou a záplavami, které se každoročně opakují.

Pro zajímavost uvádíme zpracovaný Plán péče o přírodní památku Stará Jizera.